Projekty a pravidla

Řekněte název při ukládání nebo vyhledávání a projekt od té chvíle existuje – žádná struktura složek, žádné nastavování; založení stojí deset zpráv. Každý projekt má svou vlastní paměť, své vlastní znalosti a své vlastní zaměření, určené jednořádkovým účelem. Lokálně je úložiště váš vlastní disk a vaše věc; hostovaně váš plán zahrnuje stanovené množství a další lze přidat, když potřebujete. Paměť vaší aplikace je jen další projekt, běžící na stejném stroji.

Každý projekt je odborník sám o sobě. Má svou vlastní paměť, svá vlastní pravidla, svou vlastní historii rozhodnutí. Když v něm spustíte sesi, váš agent přijde již se zásadními informacemi – pravidly, aktuální situací, tím, co bylo rozhodnuto minulý týden. Nemusíte to znovu vysvětlovat. Nemusíte to připomínat. Informace jsou již tam.

Částka, která pokryje zbytek projektu

Nejcennější minutou u tohoto produktu je ta, kterou strávíte nastavováním pravidel projektu. Napište je jednou – jak se tento projekt provádí, co je důležité, čemu se vyhnout – a každá následující sese začne s nimi automaticky pracovat.

Příběh svého projektu nikdy nevyprávíte dvakrát, ani novému agentovi, ani na jiném počítači. Ta jedna minuta se stráví jednou a agent, který přijde zítra, už to ví.

Poznámky: kde poslední relace skončila

Váš agent píše vlastní předání – kde práce stojí, co je živé, co přijde dál – jedna poznámka za relaci a projekt, uchovává se posledních pět. Další relace s ní začíná. Spustíte počítač, řeknete „continue“ a pokračuje se tam, kde se skončilo.

Vrstva týmu, podle vašich podmínek

Když sdílíte, sdílíte na svých podmínkách. U hostované paměti nemusí být klíč všemocný. Omezte ho na vybrané projekty, jen pro čtení nebo pro čtení i zápis — správná podoba pro dodavatele, CI úlohu nebo jednoúčelového agenta, který nemá co dělat se zbytkem vaší práce. Vaše brain, vaše pravidla, vaše klíče.

Lidské týmy. Dodavatel dostane klíč, který mu umožňuje přistupovat k projektu klienta a k ničemu jinému. Po skončení smlouvy odeberete jeden z klíčů – nebudete rozplétat sdílenou paměť.

Flotily agentů. Úloha v CI, výzkumný bot, agent určený k jedinému účelu – každý z nich dostává přesně tolik paměti, kolik jeho úloha vyžaduje. Agent, který pouze čte, nikdy nemůže nic smazat.

Více rozhraní, jedna paměť. Spusťte Claude Code, OpenClaw a Codex proti stejnému Brain – ale dejte každému vlastní klíč, určený podle toho, do jaké míry mu důvěřujete. Vždy aktivní autonomní agent, který komunikuje se světem venku, má na jednom projektu pouze práva na čtení; váš každodenní nástroj má všechna práva. Sdílená paměť bez Sdílený dosah výbuchu – problém, na který narazí každé nastavení s více agenty, vyřešen tam, kam patří.

Smazání je úmyslné

Mazání je záměrné. Vše, co uložíte, je vaše ke smazání – projekt, přesnou frázi nebo celý účet, z panelu, pod svou vlastní identitou. Smazání projektu odnáší i jeho historii; smazání účtu zcela zničí zašifrovanou paměť. Co agenti smí a nesmí ovlivnit, je samostatná otázka, na kterou níže následuje krátká odpověď.

Mezera mezi tím, když říkáte, že něco uděláte, a skutečným provedením toho je místem, kde práce tiše umírá. The Ledger vyplňuje tuto mezeru. Jak jsou vaše konverzace archivovány, sleduje jejich záměry a převádí každý z nich na řádek čekající na vás.

Řekněte „zkontroluj evidenci“ a váš agent vynese řádky jedno po druhém – na každý odpovíte jediným slovem. Ty, s nimiž jste hotovi, zmizí; ostatní zůstávají, dokud se jimi nezačnete zabývat – nebo dokud pozdější práce neukáže, že jsou hotové, zrušené nebo překonané, a pak odejdou samy. Žádné stavy, žádná zastaralá tabule; hromada jen ubývá. Nic, co jste chtěli udělat, potají nezmizí.

Paměť projektu je soukromá pro daný projekt. Postup patří ke všemu, co děláte. Napište jednou playbook v Markdownu, uložte ho pro celý svůj účet a jakýkoli agent v jakémkoli projektu na jakémkoli počítači si ho může načíst a řídit se jím – nasazení, týdenní zpráva, překladový běh – vždy stejným způsobem.

Workflow si napíšete jednou a už nikdy znovu. Playbooky se nikdy neodstraňují. Pracovní příklad je atlas: váš agent vytvoří mapu celého vašeho systému ve formě playbooků a pravidlo řekne každé relaci, že tam jsou. Playbooky a atlas →

Každý projekt je oddělen zdí. Vlastní kurátorované záznamy, vlastní pravidla, vlastní graf, vlastní poznámky, vlastní plán, vlastní evidence. Obecná pravidla sedí nad nimi všemi a sahají do každého projektu; pravidla projektu sahají jen na něj. Playbooky jsou jediná police sdílená v rámci účtu, protože postup napsaný jednou má běžet kdekoli.

Dva klienti znamenají dva projekty a dva klíče. V hostované paměti nemůže klíč omezený na jeden projekt vidět jiný, nemůže v něm vyhledávat a nelze mu sdělit, že jiný existuje. Jediné věci, které kdy nahlížejí napříč, jsou ty, o které sami požádáte: vyhledávání provedené bez uvedení projektu a navrhovač, když se domnívá, že relace byla uložena na špatné místo.

Nic neprosakuje, pokud si to nevyžádáte.

Pravidla jsou stálé pokyny, načítané s většinou zpráv. Zbytek informací přichází na začátku relace: co který projekt je, kde poslední relace skončily a rejstřík toho, co je známo – vše je před vaším agentem, než odpoví. Nastavte pravidla pro všechno, co děláte, nebo pro jeden projekt, a formují, jak každý agent pracuje, kdekoli. Uložení nebo změna pravidla stojí jednu zprávu; smazání je zdarma.

Pravidla jsou osnovy kurátora.

Během práce paměť čte, co bylo řečeno, a uchovává to, co by budoucí relace potřebovala: rozhodnutí uložena, změněné fakty zapracovány, tvrzení, která realita překonala, smazána. Vaše pravidla jsou osnovou, která jí říká, co je důležité. Zákon napíšete jednou a platí, aniž se o něj musíte žádat.

Nikdy ho nepodáváte.

Žádné ukládání, žádné označování, žádný rituál „zapamatuj si můj kontext“. Kurace probíhá během práce, ne když si vzpomenete zeptat. Nikdy nic neukládáte – a paměť dělá svou práci, ať si kdokoli vzpomene na ni dotázat, nebo ne. Úložiště, na které musí být váš agent vyzván, aby se podíval, je dobré jen tolik, jak ochotný je model se ptát; tohle dělá práci samo.

Jedna věc, které se žádný model nesmí dotknout

Surový archiv konverzací je původní záznam a žádný agent k němu nemá přístup. Hrozbou je váš vlastní agent – chyba nebo zlomyslná instrukce skrytá v něčem, co měl přečíst – a přesto nemůže smazat jedinou zprávu ani zasáhnout váš nedávný historický záznam. Archiv zůstává váš.

← Jak to funguje Řekněte svému agentovi, ať to nainstaluje